Llwyrddyddwg

19. července 2018 v 20:14 | Admins |  Characters
Nick: Ricky-November / Kurokaze-Ezekiel

Jméno: Tanad: Ennissyen / Álfár: Llwyrddyddwg

Věk: 821 let

Rasa: Tanad v těle Álfára

Strana: Neutrál

Povolání: Felčar

Charakter:
Llwyrddyddwg jako každý jiný álfár miluje přírodu a vše co je s ní spojené. Je tedy jasné, že pokud někdo narušuje ekosystém a rovnováhu přírody, bude za to náležitě potrestán. V ostatních ohledech můžeme Llwyrddyddwga prohlásit za mírumilovnou bytost, která dokonce dokáže díky povaze tanada snášet a uznávat lidskou rasu, což u ostatních álfáre vytvořilo vůči němu jistou nevoli. Vlastně právě kvůli tanadovi je považován za podivína, vzhledem k jeho nevyzpytatelným změnám povahy, chování a emocí. Z jeho původní povahy toho mnoho nezbylo a on se stal mnohem ostražitějším a téměř úplně vymizel klid v jeho duši. Nevymizela ovšem jeho nekonečná starost o vše živé a pud pomáhat raněným, nemocným či starost o skomírající přírodu. Stále dokáže hodiny sedět na jednom místě a trpělivě naslouchat zvukům okolo něj. Nejvíce jej těší šum vody valící se přes kameny a jakákoliv forma zpěvu.

Ennissyen vytváří dokonalý protipól Llwyrddyddwga. Vše co je álfárovi svaté se škodolibou radostí ničí, či se mu snaží všemožně zabránit ve ''správném'' chování. Už od prvopočátku byl zlomyslným stvořením, které se rádo bavilo na účet ostatních. Není to ovšem jen zlomyslnost a škodolibost, ale i vášeň k alkoholu, ženám jakékoliv rasy, jídlu a touha po nebezpečí, které doplňují jeho, někdo by řekl pokřivenou a nečistou, povahu. Je pravdou, že od doby, kdy se pokusil ovládnout tělo Llwyrddyddwga, trochu zkrotl, ale to je proto že jej nedokázal plně ovládnout a tak nemá takovou volnost jako v tělech, u kterých se mu to povedlo. Byť nemá nad álfárem plnou nadvládu, nehodlá jeho tělo opustit a vyžívá se v maření jeho záměrů, byť za několik desítek let, si na sebe alespoň trošičku zvykli a Ennisseyn už nedovádí Llwyrddyddwga k úplnému šílenství.

Minulost: V době, kdy byl ještě obyčejným člověkem a neměl ani tušení, že existují tanadi a on se jedním z nich měl stát, žil od narození na malé farmě. Těch pár lánů polí stačilo na uživení rodičů, jeho a staršího bratra. Ta trocha dobytka, kterou jeho rodina vlastnila, sloužila jako jakási rezerva, pokud se neurodilo na polích. Od raného věku musel přikládat ruku k dílu, pomáhat a učit se správnému chodu farmy. Naučit se číst by byl pro něj luxus, ale počítat jej otec naučil. Vždy říkal '' Umět číst k životu nepotřebuješ, ale musíš si umět spočítat jakou má věc hodnotu, za kolik ji prodáš a zda-li tě někdo nechce ošidit.'' Smůlou ovšem byl fakt, že Ennissye farma takřka vůbec nezajímala. Nechtěl od rána do večera dřít na poli, byť chápal, jak je nezbytné se o úrodnou půdu starat aby vůbec přežili. Mnohem raději a s postupem věku, se vydával do nedalekých lesů, které mohl prozkoumávat. A možná právě jeho touha po lesích mu jednoho dne zachránila život. Slunce se klonilo k obzoru, když vyšel od úpatí lesa. Už z dálky viděl černý dým, který se díky poryvům větru táhl po stráni a nesl sebou štiplavý zápach. Nerozhodoval se dlouho. Okamžitě se rozběhl k farmě. Příliš pozdě. Před ním ležely dohořívající pozůstatky jeho rodného domova. Roh domu ještě stál, byť polorozpadlý a ohořelý, ale střecha byla propadena přímo do středu budovy. Ze stodoly nezbylo zhola nic. Všechny nástroje, které si vyrobili či je nakoupili, byly nenávratně pryč. Zvířata nejspíš stihla utéci. A jeho rodina? Sám nevěděl, zda-li přežili či utekli. Teprve až za několik dní, kdy bylo relativně bezpečné do domu vstoupit našel ohořelá těla uvězněná pod mohutným trámem.Trvalo to snad věčnost, než se mu ostatky podařilo z domu vytáhnout a náležitě pohřbít. Dlouhé hodiny seděl u hrobů a plakal. Nakonec usnul vyčerpáním. Ráno jej probudily studené kapky deště dopadající na jeho tvář. Trvalo to jen okamžik, než si uvědomil, že tohle nebyl sen nýbrž krutá realita. Musel se donutit vstát, odtrhnout pohled od farmy, která bývala jeho domovem a otočit se k silnici, která jej dovedla po několika hodinách do města Dyrnech. Byl sám. Bez peněz. Bez jídla. Musel přemýšlet víc než kdykoli předtím. Jako by měl dosud mysl svázanou pouty, který se najednou zpřetrhala a dovolila mu uvažovat o věcech do té doby nepředstavitelných. Třeba že se možná neměl stát farmářem nebo že spravedlnost, největší hodnota písní a legend, ve skutečnosti příliš nefunguje. Někdy tyto myšlenky opanovaly jeho vědomí natolik, že ráno stěží dokázal vstát a přinutit se jít postarat se o koně, které dostal na starost. Oproti farmaření byla práce ve stájích značně lehčí, ale o to hůř placená a muž, jehož jméno si dle jeho slov nezasloužil znát a byl nucen mu říkat pouze pane, nebyl zrovna přívětivým člověkem. Výprask několikrát denně nebyl žádnou výjimkou, jelikož i ta sebemenší chyba byla chybou neodpustitelnou. Jak dlouho se dá takové zacházení vydržet? Příliš dlouho ne a Ennissyen od svého ''pána'' utekl. Další období jeho života bylo vlastně tím nejlepším a na druhou stranu nejhorším co zažil. Práce v hospodě se zdála být prací snů. Plat byl dobrý, obtloustlý hostinský s širokým úsměvem se k němu choval vlídně a při vyrozumění s jeho situací mu přenechal malou místnost, kde měl měkkou postel, skříň na vlastní věci, které si již mohl dovolit pořídit a hlavně soukromí. Nejvíc jej ovšem naplňovala možnost bavit se se zákazníky a tím přicházet k informacím, ke kterým by se pravděpodobně nijak jinak nedostal. Musel se ovšem naučit rozpoznávat, která informace je pravdivá a která je jen pouhým tamtamem letící městem. Silně pochyboval, že místní hokynář spal s álfárkou, jak se zde často chlubil, ale informace o místním kováři, který dokáže zabít prase jednou ranou pěstí už byla k uvěření. Ob den si kovář také dopřával chladné pivo a proto měl Ennissyen dobrý výhled na jeho obří ruce, ožahané ohněm a svaly, které se pod napnutou kůží vzdouvaly od každodenní namáhavé práce v kovárně. Vlasy černé jako uhel a mohutný vous stejné barvy mu jen dodávaly odstrašující vzhled. Byl to ovšem čestný muž a nezřídka kdy se stávalo, že nechal Ennissyenovi nějaký ten peníz navíc, což se nedalo říct o některých ostatních hostech, jejichž měšce praskaly ve švech, ale dát něco navíc se jim zdálo nemyslitelné. Jenže vše má své stinné stránky. Alkohol byl blízko, hazardní hry také a podnapilé dívky povolné. A Ennissyen pomaličku polehoučku začal těmto vášním propadat. Přestal šetřit a kupovat potřebné věci. Jeho peníze tonuly v nespočtu litrů alkoholu, další si odnesl od stolu protihráč. Snad jen ty ženské jej nestály žádné peníze. Stálo jej to mnohem víc. Zdraví a čest. Tolikrát jej rozběsněný manžel, přítel či nějaký rodinný příslušník zbyl do bezvědomí. Tolikrát se válel válel na prašné ulici, či naopak někde v hnoji nebo kaluži opilý a neschopný chodit ba pomalu ani mluvit. Hostinský měl trpělivosti dost, ale jednoho dne musel vyhazov přijít a Ennissyen se ocitl opět na ulici. Jenže v hospodách se krom šikovných, příjemných a čestných lidí dá najít i úplně jiná sorta. Zlodějíčkové, šmelináři a jiný póvl. Nebylo až tak těžké je vyhledat, když jste věděli kde a hlavně, když se za vámi žene několik sluhů s vidlemi, jelikož jste kradli v domě jejich pána. Skryt pod rouškou tmy společně s několika dalšími zloději, kteří mu ze svízelné situace pomohli unikl. Pak vše šlo samo. Jeho zaučení proběhlo rychle a jeho drzost při krádežích neznala mezí. Proč zůstat jen u kradení? Manžel není doma a tak pobrat co se dá a ještě znesvětit jeho ženu. Bylo jedno zda-li chtěla či nechtěla. Jenže i štěstí jednou dojde. A co se takovému člověku může stát když jej chytnou? Stál na dřevěném pódiu. Drsný provaz jej dřel na zápěstích, která měl důkladně svázaná za zády. Zatím ne příliš utažená smyčka na jeho krku jej dusila už teď. Nedopřál však potěšenému davu tu radost. Nedoprošoval se o milost a slitování. Neprozradil žádného ze svých kumpánů a ke vzteku všech se ještě zlomyslně usmíval. Následovalo už jen utažení smyčky a podkopnutí stoličky pod jeho nohama. Štěstí je ale vrtkavá dáma a dav s nespokojeným bučením odcházel z popraviště. Nedusil se dlouhé minuty. Nekopal nohama. Zlomil se mu vaz a byl mrtvý. Tedy nebyl. Necítil tělo. Neměl potřebu dýchat. Vlastně ani neviděl. Vnímal jen bytosti kolem sebe. Jako by byl slepý, hluchý a chyběly mu všechny ostatní city. Nevěděl jak dlouho v tomhle stavu bloudí po světě. Neměl jak odměřovat čas. Už byl z té ''temnoty'' a bezmoci zoufalý. Chtěl se z tohoto stádia co nejrychleji dostat. Ucítil oslabenou bytost. Vší silou se k ní snažil dostat. K ní, do ní. Jednoduše uniknout. Zalapal po dechu. Otevřel oči. Viděl, vnímal, dýchal, cítil chlad. Trvalo velmi dlouhou dobu, než si uvědomil co se stalo. Nevěděl jak je to možné, ale opět žil. Nebylo to jeho tělo. Byl parazitem v cizím těle. Jeho první ''oběť'' nekladla téměř žádný odpor a pro něj bylo velmi snadné se těla zmocnit. Těžší ovšem bylo naučit se novou schránku ovládat. Trvalo to několik dní a týdnů, rasa od rasy, tělo od těla, každé reagovalo jinak, bylo jinak stavěné a naučit se s ním správně zacházet vyžadovalo čas a trpělivost. Když už se do takového těla dostal nemohl uniknout. Musel počkat dokud dotyčný jakýmkoliv způsobem nezemře. Několikrát se stalo, že byť oslabený jedinec ale se silnou myslí jej dokázal vytěsnit a on zůstal v těle uzavřený neschopen uniknout, dokud pravý majitel nezahynul. Je to už jen několik desítek let zpět, kdy se Ennissyen dostal do těla Llwyrddyddwga, který jak se dozvěděl později byl po jedním ze svých experimentů velmi oslabený a Ennissyen právě hledal novou schránku. Při ''osidlování'' álfára proběhlo vše tak jak mělo. Tedy myslel si to jen do chvíle, kdy Llwyrddyddwg získal opět vládu nad svým tělem. Ennissyen sice vnímal jeho tělo a myšlenky, dokonce jak po čase zjistil mohl s Llwyrddyddwgem komunikovat, ale neměl nad tělem kontrolu. Nebo měl? Jednou to byl on kdo ovládal tělo a jednou Llwyrddyddwg.

Uplynulo již pár desetiletí od dob oné slavné, ale pro jejich rasu velmi tragické války. Ještě více než samotné ztráty z války jej ale zarmoutila z práva o pádu álfárských bratrů z ledových plání. Byť on sám byl jedním z těch, kteří ve válce bojovali a dokonce střetnutí přežili...neměl možnost cítit radost vítězství, jelikož poraženými byl rovněž druh álfárů, ač trochu odlišný. Lidé se po masakru na planinách stali snad ještě více odpornou rasou, než jaké bylo jejich původní smýšlení. Po uzavření hranic jejich světa, kde čas plyne zcela odlišně od lidského pojetí. nyní se snaží opět vrátit do poklidných časů. Znovu se věnovat rozkvétajícím stromům, kapradí a bylinkám všude kolem. A právě tohle bylo náplní a do jisté míry i zálibou Llwyrddyddwga, více, než ostatních elfů a jejich přirozenosti. V poklidu se staral o svůj záhon s bylinkami, sbíral je a rovněž z nich připravoval léčivé masti, omamné roztoky k úlevě od bolesti, které se velice dobře dařilo prodávat ve městech a vesnicích. Vše co vytvořil zkoušel sám na sobě, ovšem to bylo do jisté míry špatně, jelikož on sám nikdy netrpěl nemocemi, tudíž mohl testovat jen látky proti bolesti, což se mu jednoho dne také stalo osudným...Všichni o něm věděli, že je zvláštní, jen tak někdo se sám nezraňoval jen aby zjistil, jestli jeho lék nebo hojivá mas zafunguje, jak má. On ovšem ano. Při jedné z "příprav" na použití léku ho však potkalo cosi zvláštního...krom bolesti a ztráty krve s čím zkrátka počítal, se stalo i cosi, s čím nepočítal...vlastně ani nemohl, nikdy o ničem takovém neslyšel. Byl napaden...odporně a zvráceně. Magií, kterou neznal a nedokázal se jí ubránit, takhle si tedy tu bytost v sobě samém vysvětloval on, jako nechtěnou magii, ovšem jaké překvapení ho potkalo toho dne, kdy magie odezněla, ale ta záhadná věc v něm byla stále tu. Bylo na čase ji tedy přestat potlačovat, jelikož to zkoušel a nikam to nevedlo. Zkusil tedy jiný přístup, vycházet s ní a pokusit se kontrolovat její chování.

Předehra/Současnost: I přes Llwyrddyddwgovi snahy kontrolovat a vycházet s Ennissyenem, si ostatní álfára brzy povšimli změny chování, nálad a i vyjadřování. Náhlá náklonnost k lidem byla neodpustitelná a ze stranění se stalo opovržení a následné vyhoštění Llwyrddyddwga z domova a téměř ze společnosti. Usídlili se tedy na okraj lesa, dostatečně daleko od alfárů, ale ne tak daleko aby nebyli v nádherné přírodě a za uzavřenými hranicemi, které Ennissyen chce neustále překračovat, aby si mohl s lidmi popovídat a tím dostat Llwyrddyddwga do problémů. Může být ovšem něco horšího než cizí přítomnost ve vlastním těle? Jednoho dne Llwyrddyddwg opět vyšel na svou zahrádku postarat se o rozmanitý počet rostlinek, které tak žalostně střežil a staral se o ně. Sehnul se k první nachově zbarvené květině připraven použít magii, kterou jí chtěl přimět rozevřít doposud zavřený květ. Nic. Rostlina se ani nepohnula. Byl to velmi dlouhý rozhovor s Ennissyenem ve snaze svést vinu na něj, byť ten s tím neměl absolutně vůbec nic společného. To Ennissyena rozzuřilo natolik, že se zmocnil těla a několik rostlin nenávratně poničil a bez magie nebylo možné je uvést do původního stavu. S vypětím všech sil Llwyrddyddwg zastavil jeho řádění. Bez magie nebyl nyní Llwyrddyddwg schopen urychlovat růst rostlin a tím se i znatelně zpomalilo tempo jeho práce. Navíc k nelibosti Ennissyena byli nuceni se o zahrádku starat hezky postaru, což Ennissyenovi velmi blízce připomnělo jeho dětství a vzpomínky na farmu.

Magické Schopnosti:
Rheoli planhigion - ovládání růstu rostlin. Rostliny, které se dotýká, může přimět růst do rozličných tvarů, hustoty a velikostí. To samé platí i o kořenovém systému rostlin. Samozřejmě vytvořit z malé kytičky strom je téměř nemyslitelné a pravděpodobně by tato schopnost uživatele zabila.


Bojové Schopnosti: XXX

Zajímavosti:
  • Četné jizvy po celém těle od Llwyrddyddwgova sebepoškozování.
  • Samomluva

Inventář:
  • Pytlík s rozličnými druhy semínek.
  • Hojivé masti
  • Čutora s alkoholem
  • Nějaké ty peníze po kapsách
  • Cestovní hlohovou hůl

Body: 76

Runy: XXX

Zákon bohů: Smrt


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama