Gower

27. července 2018 v 13:07 | Admins |  Characters
Nick: Ondys

Jméno: Gower

Věk: 523 let

Rasa: Draenei

Strana: Neutrál

Povolání: Jakákoliv výpomoc ostatním za nějaký ten drobák, občasné žoldáctví

Charakter: Gower je dobrosrdečnou postavou, která většinou stojí na straně dobra, pokud v něj podvědomí neprojeví jeho staré chování z minulosti, nebo se nenasytí lidské duše, kdy je z její moci krátkodobě v euforii a vysoce nepředvídatelný. Její konzumace se ale straní, tudíž je těžké ho v takové situaci zastihnout.
Není to typ člověka, který by si liboval v řešení sporů násilím, snaží se tak vždy jakýkoliv spor vyřešit jiným způsobem a násilí volí až jako poslední východisko.
Lehce zpochybňuje současný pohled na božstvo a posmrtný život, spoustu věcí mu připadá zcestných, díky čemuž se dostal ve světě Enaiyll do nejednoho konfliktu. To ho ale nedělá zcela nevěřícím člověkem, ale jen někým, kdo má v pár věcech pochybnosti.
Má rád humor a rád pozná nové lidi. Nerad se dlouze baví o jeho minulosti a nenávidí, když ho někdo na jeho minulost vyzvídá.
Cestuje po světě, přežívá tak že za finanční odměnu pomáhá cizincům, případně neodmítne práci žoldáka, před ní se ale pečlivě ujistí, jestli se nechystá pracovat pro někoho špatného.

Minulost: Když se zadíváme na jméno této postavy, zjistíme že se jmenuje Gower. Co ovšem mnoho lidí neví je to, že se nejedná o jeho pravé jméno, kterého se necelé století zpátky vzdal. Aby jsme ale pochopili důvod, musíme se přesunout na samotný začátek.

Už od mala neměl Gower lehké dětství. "Nevím, jestli za to mohl osud, jehož podstatu stále nechápu, Bohové, kteří se mi snaží pomstít za můj minulý život, o jejichž existenci mi vyprávěla matka, přestože mi ta myšlenka přijde zcestná, či se jedná jen o špatnou náhodu. O čem to mluvím, ptáte se? O mém narození do rasy, které ostatní říkají Draenei. Vždy mi to jméno dokáže způsobit menší úsměv na tváři. Pro rasu vrahů, bláznů a smrtících bestií mi to jméno nepřijde nijak výstižné"
Svou rasu v současné době doslova nenávidí. Jeho matka mu vyprávěla, že před jeho narozením se jednalo o prosperující rasu, ze které měli všechny ostatní rasy ohromný respekt. Poté se ovšem karty obrátily a stali se terčem hromadného vyvražďování, díky čemuž zbylo jen pár rodin po celém světě. Podle slov jeho rodičů to bylo z důvodu, že se rasy začaly bát temných schopností, kterou rasa Draenei byla schopna pomocí síly duší ovládat.
Gower to však viděl zcela jinak. Podle něj není tou obětí rasa Draenei, ale všechny ostatní rasy, zvláště rasa lidí. "Terorizovali jsme, zabíjeli nevinné, a to vše jen pro trochu lidské duše, které dokázala všechny přivést k šílenství. Kdokoliv se jí zakusil a ucítil její moc, tak ve většině případů chtěl víc a víc, což jen dokazuje, jak silná rasa lidé v nitru jsou". Tohle vše podle Gowera mohlo za to, že rasa Draenei začala být okolím brána jako jedna z největších bestií ze všech existujících inteligentních ras.

Tohle vše se stalo před jeho narozením a vyvodil si to z příběhů, které slýchával od svých rodičů. Gower se totiž narodil již v době, kde veškerá sláva Draenei, zda se to dá slávou nazývat, byla pryč. Narodil se do malé rodiny o velikosti tří lidí, matce, otci a matčiné sestře. Nebudeme si nalhávat, že byl Gower nějaký jiný a od narození speciální. Nebyl. Byla z něj stejná zrůda, jako všichni ostatní.
"Terorizovali jsme lidské vesnice, jednu po druhé, což jsem v té době bral jakožto lov, který není nikterak odlišný například od lovu zvěře. Vždy se ale lidé nakonec přemohli a zvládli nás vyhnat do jiné oblastí." Samotní lidé nebyli nikterak odolná a silná rasa, jejich vynalézavost byla ale neomezená. Ať už se jednalo o různé nástražné pasti, zbraně na dálku, většinou ve stylu vylepšených katapultů, či cokoliv jiného co je zvládlo jakkoliv omezit a zahnat pryč.
Touha po moci duší lidí je v tom ovšem nutila stále pokračovat a to i přes to, že takéto konání mělo za následek smrt matčiné sestry.

Když ovšem začal dospívat a být více seběvědomý, začal se mu tento způsob žití hnusit. "
Lidská duše mě vždy dokázala dostat do šílenství z toho, kolik moc energie v ní bylo ukryto, po zmizení této euforie jsem si ale začal následně vše vyčítat. Člověk, kterého jsem zabil měl určitě rodinu, pro které už tady není. Měl celý život před sebou…...a už ten život nemá."
Tohle nové myšlení ho následně dostalo do stavu, kdy se začal stranit jakéhokoliv využívání temné magie a místo toho se uchýlil spíše ke svému věrnému luku, šípu a lovení zvěře, což mělo za následek ne jednu hádku s rodiči.
Jeho nechuť k lovení lidí následně došla tak daleko, že jednoho dne nadobro svou rodinu opustil a zřekl se jak jí, tak i svého pravého jména, které celý život nosil.

Od této doby se toulá po světě, kvůli pověsti, kterou si rasa Draenei stále drží, tak se snaží skrývat před kontaktem s jakoukoliv větší civilizací a snaží se zjistit jaký je smysl jeho existence a kam vlastně v tomto velkém světě patří.

Předehra/současnost: Celé dnešní ráno jsem měl v nitru takový zvláštní, nepopsatelný pocit. "Může za to zdejší prostředí? Hrabe se mi podvědomí ve vzpomínkách na minulost?" Snažil jsem se to ovšem ignorovat a soustředit se na dva hlavní cíle dnešního dne - ukočírovat hladový žaludek a dostat se opět o kus blíže k horám Ddraigaf, kde bych konečně mohl zažít něco jiného jak stereotyp každodenního žití, navíc bych si mohl vydělat nějakou prací pár drobáků, které se v tomto světě pokaždé hodí.
Napil jsem se z přilehlého jezera, vzal si svůj luk, opustil místo kde jsem tuto noc přespával, což bylo v nádherném skalní údolí a šel vstříc k horám Ddraigaf s přáním, abych cestou našel nějakou zvěřinu k jídlu.
Po přibližně třech hodinách chůze jsem zavětřil to, v co jsem dneska doufal - divočák. Chvíli jsem ho stopoval, následně jsem ho v dáli i spatřil. Kvůli špatného zraku jsem ovšem musel přistoupit o několik metrů blíže, abych mohl plně zapojit i mé dva další smyslové orgány, na které je vždy spolehnutí, těmi jsou čich, ale hlavně sluch.
Mou schopností krotit žár, která své dny největší moci zažila naposledy v době mého zabíjení lidí s rodinou, jsem si nažhavil hrot mého šípu. Dělám tak vždy, aby šíp projel s největší elegancí tělem zvířete a aby celý tento proces smrti byl co nejrychlejší.
Bez mrknutí jsem se zadíval na zvíře, natáhl šíp a všechny mé smysly jsem uchýlil směrem k divočákovi, což je vždy moment, kde se vteřiny mění na minuty.
Ač ode mne bylo zvíře dosti daleko, plně jsem cítil jeho vůni a jeho srst. Slyšel jsem jeho pomalou chůzi, jeho klidný dech a dokonce i jeho pomalý tep srdce, tak čistě jako by byl pár metrů ode mne. A ačkoliv nemám zrak tak dobrý jako ostatní rasy, tak se jedná o tak intenzivní pocit, který je více živý než realita. Mé dýchání bylo v čistém souladu s dechem zvířete. Tep mého srdce se začal zvyšovat, s ním přísun adrenalinu v krvi a já s pomalým pohybem pustil šíp, jehož dráhu letu ve vzduchu šlo bez problémů mapovat.
Šíp zasáhl divočáka a já se z tohoto stavu opět ocitl zpátky v realitě. Přímý zásah do srdce, zvíře bylo na místě mrtvé. Rychle jsem k němu přišel a první co udělal, tak jsem začal čerpat energii z jeho duše hned předtím, než svou tělesnou schránku nadobro opustí. Začal jsem jí čerpat a ukončil to hned ve chvíli, aby měla duše stále dostatek energie k dostání se na druhý svět. Jedná se sice o duši zvířete, ale měla by dle mě mít stejná práva k dostání se do svého ráje, jako kdokoliv jiný, pokud tedy něco takového tedy po smrti vůbec existuje.
Vzal jsem nůž, divočáka stáhl z kůže a znovu mě zavalil ten divný pocit co ráno, tentokrát byl mnohokrát silnější, po chvíli ale z ničeho nic celý zmizel. Snažil jsem se ho ignorovat, připravil jsem si táborák k rozdělání ohně a šel ho pomocí mé schopnosti rozdělat.
Přiblížil jsem se k poleženému dříví, položil k dolní části ruku, pár centimetrů od dřeva, a soustředil jsem se na přeměnu energie z duše na energii, která bude schopna zahřát dříví k následnému vytvoření ohně. K mému podivení se ovšem nic nedělo. Sáhl jsem na dříví a ani se nezahřálo, ačkoliv bych po tomto nedávném obnovení energie měl mít dostatek síly na to vyvolat alespoň malý plamínek.
Následně mi došlo, co byl ten divný pocit zač. Necítil jsem podvědomně žádnou negativní emoci k mé minulosti. Cítil jsem to, jak jde má veškerá magická schopnost z mého těla pryč.

Magické schopnosti:
Schopnost ovládat žár, pokud má dostatek síly získané z duší ostatních, tak i možnost si na dlani vytvořit kontrolovaný plamen.
Po nasycení se z duše lidí má schopnost házet ohnivé koule, případně manipulovat s již otevřeným ohňem na krátkou vzdálenost, konzumace lidské duše se ale straní.

Zajímavosti:
  • Je dost přátelský, kde pro přátele kterým věří udělá téměř vše, což se pro něj nejednou ukázalo jako nevýhoda
  • Moc nedůvěřuje lidské rase, vždy má v hlavě myšlenku, že za to co je jeho rasa zač, tak se mu člověk bude chtít pomstít.
  • Je menšího zrůstu, než je u jeho rasy standart, měří "jen" něco přes 2,2 metrů.

Inventář:
  • Kožená taška na nošení všeho možného
  • Obyčejný luk, který má ještě z dob žití s rodinou a toulec s pěticí šípů.
  • Větší lidská dýka, vzhledem k jeho vzrůstu jí ale využívá jako obyčejný nožík

Body: 76,5 ~

Runy: XXX

Zákon bohů: Smrt


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama