Caer Teirnon

17. července 2018 v 12:35 | Admins |  Characters
Nick: Kurokaze-Ezekiel

Jméno: Caer Teirnon

Věk: 479

Rasa: Arial Ddraig

Strana: Neutrál

Povolání: Vysoce postavený člen duchovenstva/církve, dříve alchymista v menších městech

Charakter: Už od pohledu působí jako někdo z vyšší společnosti, za kterou se díky své rase a původu jistě považuje, ale hned na první pohled je to hlavně díky oblečení, ve kterém cestuje. Vyšší společnost je ovšem pro většinu běžných lidí, bytostí, z měst a vesnic spojována právě s namyšleností a pocitem nadřazenosti nad ostatními. Což vlastně více méně odpovídá i jeho skutečnému postoji k okolí, ovšem ne do takové míry, jak by se mohlo zdát.
Při představení jiné osobě se většinou ani neobtěžuje se slovy, jen pohledem do očí s lehce pobaveným úšklebkem, pokud se mu zdá osoba simpatická úšklebek nahradí lehkým kývnutím. Tedy tohle platí jen pro muže. Ženám se vždy lehce pokloní...zřejmě pozůstatek šlechtických způsobů, i když to ženy často zaskočí nebo se dají do smíchu.
Je až nepřirozeně klidný, není moc zvyklý dávat najevo emoce. I když si většinou neodpustí posměšné poznámky a to téměř na kohokoli. Není zvyklý poslouchat rozkazy a dělá mu problém uznávát něčí autoritu.
Jeho snad největší, nazvěme to "slabinou" je přehnaná nedůvěřivost ostatním a jakákoli možnost spolupráce, vždy spoléhal jen sám na sebe i ve chvílích, kdy by prostě bylo moudřejší nechat si pomoci. Raději sám půjde na smrt, než aby požádal o pomoc nebo ji jen přijal.
Ve zmíněných případech do značné míry hraje roli právě jeho namyšlenost.
Mezi jeho kladnější stránky patří například vysoká inteligence a klid při rozhodování, ať už jde o jakkoli vážnou situaci, ať už pro něj samotného či pro ostatní.

Minulost: Vyrůstal v horách na severu dračího ostrova, ale jemu samotnému se tenhle styl života nezamlouval, jako snad jediný z draků nesnášel přebývat v této podobě a čím dál více se uchyloval k výpravám na pevninu jen proto, aby na sebe mohl brát podobu lidí. Jeho výlety stále nabývaly četnosti a hlavně délky pobytu mimo ostrov. Nikoho tedy nepřekvapilo, když se po svém odletu již nevrátil.

Je nutno zmínit, že byť je drakem světla, jeho lidská podoba je kupodivu pravým opakem, co se vzhledu týče...temně černé vlasy, oblečení, ale i chování k lidem...Jediným aspektem, který prozrazuje světlo je zářivě zlatá barva očí ladící ke zlatým ornamentům a runám na obleku.

K bytostem z pevniny, jak je nazýval, byl vždy lhostejný a nebral je jako sobě rovné. Nejspíš i proto mu nijak nevadilo použít značnou sílu k tomu, aby si zabezpečil prostředky k životu na pevnině. Zanedlouho se nastěhoval do sídla v horách, jednak kvůli tomu, aby byl co nejméně nápadný a z části kvůli nostalgii z jeho domova, vždy měl rád chladné počasí. Měl co potřeboval, rozhodl se tedy nadále své schopnosti skrývat a nepoužívat je...aby tak nepřitáhl nechtěnou pozornost kohokoli v okolí.

Na nějaký čas se tedy úplně skryl před okolním světem, což mu v mrazivých horách pokrytých sněhem a ledem nečinilo až takový problém. Jelikož se tak nějak dobrovolně vzdal síly, vynaložil veškerý čas na studium bylin, jedů a léčiv. Což ho zaujalo a začalo bavit více než si představoval. Bylo to něco úplně nového, něco, co se zdánlivě podobalo lidskému snažení napodobit vrozenou sílu magie ostatních bytostí. V horách však trávil čas ze dvou důvodů... jedním byl sběr bylin a druhým trénink jeho síly, kterou se nyní již nebál projevit, zejména pro to, že na místě, na kterém byl, nemohl nikdo zahlédnout jeho magii a vyprávět o ní. Před lidmi a vlastně celým okolním světem ji nadále pečlivě skrýval. Ve volném prostoru měl daleko více možností a nemusel se bát, že ho někdo uvidí, mohl tedy trénovat v plné síle a každým rokem posouval hranice toho, čeho byl schopný se svoji silou dosáhnout. On se s darem magie narodil a po pár staletích tréninku jeho aspektu světla již neměl v čem se zlepšit. Tohle mu ale dávalo další, nové možnosti a hlavně naplňovalo pro něj snad nekonečně plynoucí čas. Hory ale byl nucen opustit, jelikož odtud by se k více informacím jen těžko dostával. Jeho cesta tedy vedla do jednoho z velkých měst v okolí, kde se pomocí zdejší knihovny dále vzdělával v oblasti alchymie. Netrvalo dlouho a začalo se o jeho nadání mluvit na tržišti a pak dokonce i v okolních městech.

Po návratu do města se chtěl ucházet o pozici městského alchymisty, což mu ovšem nebylo umožněno. Právě tohle byl první krok k dalšímu vývoji událostí, kdy si vybudoval vlastní laboratoř a začal se věnovat převážně jedům a halucinogenům, přčemž tehdy ve službách města bylo nejmoudřejší zabývat se buď přímo prodejem bylin nebo výhradně léčiv, do oblasti jedů a ostatních látek, které nebyly zrovna žádoucí k šíření, se mohl naplno ponořit až nyní, když pracoval sám bez ohledu na přání města, ale hlavně bez kontroly nad jeho prací. To byla dráha, která ho přirozeně přiměla k nehezkým věcem v podobě pokusů a testování jedů na zvířatech. Tím to ale pouze začalo, zvířata mu později přestala vyhovovat, jelikož měl touhu zjistit, jak bude daná látka fungovat na skutečné lidské tělo. Dostal se tak až k únosům lidí a testování na těchto pokusných objektech. I když je pravda, že většinou stahoval z ulic jen ty, co dělaly problémy nebo ztracence, kteří se váleli v zaplivaných uličkách. Právě díky tomu nemohl zůstávat dlouho na jednom místě, takové mizení osob by bylo až moc podezřelé. Cestoval daleko od rodné země, občas zaznamenal nějaké povídky o tragédii, která postihla rodinu ze severu, ale z toho už si nic nedělal. Naopak, při každé takové zmínce se musel jen pousmát, jakoby ho těšilo, že je konečně slavný a ostatní o jeho existenci ví a nepochybují o jeho umění.

Skoro sto let cestoval z jedné země do druhé, od města k městu. Avšak přizpůsobit se pokroku a lidským vynálezům mu dělalo problémy, tedy alespoň ze začátku, uplynulo několik desítek let a zvykl si, že je třeba přizpůsobit se okolí, hlavně kvůli nenápadnosti. Jediné, čeho se ale nevzdal byl honosný oblek, který nosí stále, i když ve vesnicích a městech je terčem snad všech pohledů na ulici, ale to přechází bez povšimnutí. Přeci jen považuje lidi skoro až za odpad, takže jejich názory a pocity pro něj nic neznamenají. Vyrůstal ve společnosti, která byla vedena k tomu, že právě draci jsou bytostmi, které by existovat neměly. Ovšem jeho pohled je naprosto odlišný, draci jsou nadřazeni ostatním. Dokonalé úžasné bytosti. Chování i důvod lidí je ovšem pochopitelný...čistý strach. Což ho samotného těší, je dobře, že se jeho i ostatních bojí.
I když se do hlavního města přistěhoval před mnohými lety, nikdo do dnes netuší co je vlastně zač, kde žil nebo kdo byli jeho rodiče. Což z pochopitelných důvodů ani znát nemohou. Jak se vlastně dostal do tak vysokého postavení hierarchie v hlavním městě a proč se rozhodl zůstat právě zde. Jestli to má snad nějaký hlubší význam nebo to byla jen čistá náhoda.
Ale to bylo již dávno, nyní patří k jedněm z nejvyšších členů církevního tribunálu, který mnohdy pomáhá s rozhodnutími samotnému vedení města. Také jakožto inkvizitor byl pověřen stíháním těch, kteří se provinili vůči zákonům města a předvedením těchto provinilců před spravedlivý soud, aby byl vynesen rozsudek. Pokud ovšem byl vynesen rozsudek již před tím, než se vydal na cestu, což byl pouze rozsudek smrti, byl právě on tím, kdo se ujal role kata a osobu na místě, po právu sprovodil ze světa, aby ji očistil. Žije v nejvyšší čtvrti města, co se týče společenského postavení a vlivu, v Blodau. Bylo to opravdu krásné místo pro život. Když už měl zajištěné postavení ve městě, mohl začít připravovat vzestup ještě do vyšších pozic. V tom mu bylo jasné, co bude dál...

Aby upevnil své postavení předvedl lidem jen malou ukázku svých schopností manipulace se světlem a jeho energií. Od toho momentu dostal jeho život zcela jiný význam. Od té chvíle věřil ve vyšší význam jeho samotné existence a prohlašoval se za osobu, vyvolenou právě tím jejich bohem, v kterého tak věřili. Což u něj samotného vyvolávalo jen pobavení nad jejich hloupostí...ale proč toho nevyužít, když má onu možnost. Ten, který má nyní opět vyvést svět z temnoty a chránit město a obyvatelé při boji s draky.

Lidé se v dobách, kdy mají stát proti tak mocným tvorům jako jsou draci, až příliš uchylují k pomoci někoho mocného...boha nebo čehokoli vyššího než jsou oni sami.

Předehra/Současnost: Už to bude skoro dvacet let, co žije přímo v hlavním městě, někteří podezřívaví lidé si dokonce začínají šeptat cosi o tom, že Caer Teirnon není jen ten divný cizinec, ale museli si již všimnout toho, že se jeho vzhled ani po dvaceti letech vůbec nezměnil, což je pro lidskou rasu takřka nemožné a pro něj by mělo být přirozeně také. Ovšem tyto naprosto zbytečné a malicherné myšlenky, možná i obavy zanedlouho zastoupilo něco tak velkého, čeho by se měli obávat, že to nevyděsilo jen pleb, ale také všechny ostatní...od spodiny, přes vysoce postavené dokonce i samotného krále. I Teirnon a snad celý zbytek světa s ním, se začal bát. Neboť nikdo pořádně nechápal, co a hlavně proč se stalo. Ulice města potemněly, komunikační krystaly jakoby rázem utichly...když se lidé po prvotních zmatcích trochu uklidnili, byli nuceni městem opět rozvěšovat staré dobré lucerny, namísto kdysi zářivých krystalů. On jako jeden z mála obyvatel města, nepočítaje tedy zdejší elitu z magické věže, byl zasažen touhle událostí ve velkém rozsahu. I přes to, že to navenek vidět nebylo, on uvnitř cítil něco děsivého. Byť on sám, díky svému způsobu života a postavení magii v hojné míře nevyužíval, cítil se přes to úplně bezmocný, bezbranný...k ničemu. Stejně, jako se magie během chvíle vytratila magie z něj, tak zmizela i z celého zbytku světa. Jako stvoření úzce spojené s energií samotnou nejlépe věděl, jak funguje a že tohle bude mít dopad na úplně všechny bez výjimky. Ve svém nitru ale i přes to cítil záblesk, podobající se magii, ovšem nebylo to nic z toho co znal, možná si to jen nalhával, aby se trochu uklidnil a zahnal onen zničující pocit bezmoci.

Magické Schopnosti: Jeho silou je již z podstaty rasy světlo. Neovládá tedy nic jiného, ovšem zaměřil se na zdokonalení právě tohoto druhu magie, jakožto své přirozenosti.

Golau - Materoli egni - jinak také Manipulace světlem a zhmotnění světelné energie - Lomení světla, zhmotnění energie do různých podob od poletujících motýlků pro zahnání nudy nebo pobavení dětí ve městě, až po formy štítu chránícího uživatele, zbraně či pole sloužícího k uzavření hrozby ať uvnitř či vně. Struktura jeho výtvorů se odvijí od objemu zhmotněné části a vzdálenosti, ovšem také od síly, která na ni zapůsobí. (Např. zavře-li 5 metrů vysokého kamenného golema, kvůli nutné velikosti bariéry a fyzické síle tvora, se bariéra při třetím úderu běsnící hory kamene rozletí na kusy, jakoby byla ze skla.) Bariéru vytváří do maximální vzdálenosti 10 metrů od něj samotného, rovněž velikost bariéry je maximálně o kruhovém poloměru 10 metrů. Pokud není zničena nebo zrušena, sama se rozplyne po uplynutí 15 minut. Maximální hranice i pro ty nejmenší výtvory jako jsou třeba zmínění motýlci je 20 metrů.

Bojové Schopnosti:
Základy umění boje zblízka, beze zbraně. Se zbraní se kdysi pokoušel naučit, však boj s ní vyčerpává. Není zvyklý mávat s něčím tak těžkým jako je třeba obouruční meč. Proto se tomu dále nevěnoval.

Zajímavosti:
  • Snad jen dost netypická barva očí, zlaté, dokonce s lehkou září se jen tak nevidí u člověka, za kterého se ve své lidské podobě vydává.

Inventář:
  • Válečné rukavice sahající až k loktům, kovové boty pod kolena (oba páry "zbraní" vyrobeny v dračím stylu, snad aby si připomínal svůj původ - tuto kombinaci začal nosit teprve nedávno, kvůli vlastní ochraně od doby, co není schopen využít magii)
  • Krom svého oblečení nosívá malé skleněné nádobky, prázdné i plné (povětšinou jedy, ale občas si vezme i nějakou tu léčinou mast)

Body: 75

Runy: XXX




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama