Areon

18. července 2018 v 8:48 | Admins |  Characters
Nick: Aki-kun

Jméno: Areon, pro přátele Fluffy

Věk: 105 let

Rasa: Gwyllt

Strana: Dobro

Povolání: Stopař, lovec, příležitostný stavař a bodyguard

Charakter: Jeho charakter není nijak složitý, ostatně stále je víc zvířetem, než čímkoli jiným. Je charakteristický svou povahou, která je zvláštní směskou flegmatického cholerika. Můžeme říct, že funguje jako bomba se skrytým časovačem - spoustu věcí dokáže přehlédnout (snad i z důvodu, že mu nedojde, že se jedná o urážku) a pak příjde jeden drobný detail, který ho přinutí zbořit všechno kolem. Není zrovna ten typ, co by poskakoval kolem kvůli nadbytečné energii. Většinou bývá vyrovná povaha, která neváhá přidat ruku k dílu, pokud je to potřeba. Bohužel občas má tendence pomáhat i ve věcech, kterým absolutně nerozumí a to nejen kvůli povaze dobráka, ale především nízké inteligenci. Zkrátka a dobře mu nedojde, že něco neumí a to bývá problém v několika scénářích. Jeho inteligence je natolik malá, že nedokáže číst, psát a zná pouze velice základní počty. I v těch však místy tápe.
Co se chování k ostatním týče, přistupuje k ostatním potažmo stejně. Trochu přihlouplý, neutrální přístup. Musí si dotyčného doslova očichat, aby poznal, zda mu může věřit, nebo ne. Pokud smrdíte, nejspíš si s ním zrovna rozumět nebudete, dokud nebudete vonět jako něco lepšího. Nedělá mu problém trávit svůj čas osamotě, ale nemůže říct, že by neměl rád společnost. Pokud mu padnete do oka, nejspíše se s ním popovídáte o všem možném. Totiž... ne že by toho věděl tolik, ale v případě, že nebude mluvit, je přinejmenším výborná vrba. Ke svému okolí zkrátka a dobře přistupuje tak, jak si dotyčný zaslouží, snad jen s vyjímkou lidí, před kterými se má na pozoru. Lidský pach ho nutí cenit zuby už pouze z principu, že nepotkal jediného, který by se k němu, nebo jeho rodině choval hezky. Inteligenčně je sice jen o pár mozkových buněk vyvinutější, než plechovka od fazolí, ale je opravdu těžké mu zalhat. Jeho instinkt a pudy jsou dost vyvinuté na to, aby zkrátka a dobře vycítil špatné úmysly. Na svůj nos vyloženě trpí a i když se párkrát stalo, že se zmýlil, odmítá připustit, že by ho instinkt vedl ke špatným závěrům. Jste-li na jeho straně, udělá pro Vás první poslední a pokud jste proti němu, jistě nebude mít problém vycpat Vás nádivkou a opéct na mírném ohni. Spory ostatně neumí řešit jinak, než násilím, není se čemu divit.
Jak bylo řečeno, má rád společnost a pokud je ve společnosti, miluje vtípky a kanadské žertíky. Rád se směje a miluje, když se směje i jeho okolí. Jestliže je sám, rád tráví svůj čas v přírodě ať už lovem, nebo jen lenošením u vody. Jako každý jeho rasy má panickou hrůzu z ohně.

Minulost: Narodil se v lesích poblíž města Dyrnech a snad už jen to napovídá faktu, že jeho dětství nebylo zrovna snadné. Vlčí kmen byl vždy pod neustálým náporem lidských nájezdů a ačkoli se kmeni často dařilo zneškodnit lidské útočníky, mnohokrát bylo třeba před magií lidských alchymistů uprchnout. Sám se narodil při jednom z těchto zákeřných útoků, který ho málem stál život. Lidem je jasné, že jít proti gwylltům ozbrojenými silami se rovná sebevraždě - ostatně drápy těch nejsilnějších umí krájet nejpevnější ocel jako máslo. Lidé zaútočili jedovou mlhou, která pohltila území kmene a zasáhla bohužel i jeho matku, kterou otec zachránil pouze na poslední chvíli. Jakožto náčelník kmene nemohl zůstat u své ženy kvůli probíhajícímu boji, ale zařídil, aby byla odvedena do relativního bezpečí a přivedla na svět mladé. Zesláblá vlčice na konci sil dokázala přivést na svět čtyři štěňata, no jen dvě z nich začala plakat.

Vyrůstal desítky kilometrů od místa, kde byl počatý. Víly ukázaly otci místo, které je kmeni dodnes domovem. Místu vlci přezdívají Měsíční jezero, protože vždy za úplňku světlo měsíce osvítí vodu, která jako kdyby se změnila v tekuté stříbro. Vlčí kmen Ilewyr odjakživa uctíval Bohyni Měsíce, která - jak věří oni a mnoho vlků - propůjčuje jejich druhu sílu. Odmalička byl učen tomu, že dokud bude Měsíci projevovat úctu, Bohyně ho bude chránit a propůjčovat mu sílu. Sotva přestal být závislý na mléku a začal chodit, on i jeho mladší sestra se dle tradic kmene začali učit bojovým uměním a schopnosti přežít v přírodě. Jeho dospívání nebylo kdovíjak zvláštní - snad se dá říct, že se nelišilo od běžného lidského dítěte. Jako malý byl mimořádně živý a energický, chvíli nevydržel sedět a dodnes si jistě všichni pamatují jeho schopnost zničit vše, na co sáhl. Absence matky ho v životě sice ovlivnila, ale jako malý měl pozornost všech fen v kmeni, které mu ženský vzor nahrazovaly. Právě od nich má dodnes přezdívku "Fluffy", kterou si vysloužil díky své nadprůměrně jemné srsti. Jak postupně rostl, náčelník na něj pokládal větší a větší zodpovědnost. Tvrdší výcvik, přísnější přístup. S otcem bohužel nikdy neměl nejlepší vztahy - náčelník nevychovával syna, vychovával nástupce. A zatímco se nástupce učil zabíjet, náčelník měl dost času na rozmazlování své dcery. Ano, jeho sestra také snášela přísný trénink, ale na rozdíl od Areona se dočkala i odměny. Mezi ním a jedinou sestrou ale nikdy nepanovala špatná krev. Vždy fungovali tak, jak správní sourozenci fungovat mají a právě sestra byla ta, která dostávala bratra z ošemetných situací. On byl jejími svaly a ona mozkem, který vždy postrádal.

Už ve velmi mladém věku vynikal svými schopnostmi nad většinou vrstevníků. Lidská rasa a její pokusy o zotročení gwylltů byla čím dál tím menší hrozbou. Spolu se sestrou byli vždy schopni vymýtit lidské útočníky dříve, než stačili na území Ilewyrů svrhnout své smrtící bomby. Prokázal se jako nástupce, kterého si členové kmene dokáží vážit - na popud jeho sestry spolu s několika dalšími postavili kolem Měsíčního jezera kamenné zdi a rozšířili noční hlídku. Zdi však neměly za úkol odrazit lidské bytosti, ale sousední vlčí kmen usilující o jezero. Vodní plocha konec konců odrážela měsíční světlo tak dokonale, že to muselo být to pověstné místo, kam Bohyně sestupuje, aby požehnala svým nejvěrnějším. Boje se zdaly být nekonečné, ale Ilewyrové z každého z nich vyšli vítězně. Se ztrátami, ale vítězně - sám Areon vedl první linie a nenechal nepřítele proniknout za zdi území. Několik desítek let stál v čele bojovníků svého otce, dokud nepoznal druhou tvář kmene, jehož krví pravidelně vyživoval přírodu za zdmi kmene.

Byla jedna z horkých nocí. Jedna z těch, kdy je spánek neúnosný a příjde Vám, že pokud se okamžitě neshladíte, nedožijete se dalšího rána. Kroky ho za účelem ochlazení zavedly k nedaleké řece, kde však potkal něco zcela jiného. Na břehu řeky ležela vlčice, kterou nikdy v životě neviděl. Podle pachu mu bylo ihned jasné, že pochází z kmene nepřátel, ale přesto mu instinkt nevelel zabíjet. Jeho vítězné úspěchy mu získávaly pozornost nejedné vlčice, ale pocity, které cítil, když pohlédl na krásu ležící u řeky byly zcela odlišné, než kdy cítil. Delia, jak se vlčice představila, se nezdála být o nic méně zaujatá nezvaným hostem. Jejich schůzka tu noc nebyla poslední. Dvojice se potajmu vykrádala z kmenových táborů pod rouškou noci, aby spolu strávili chvíle pod září měsíce. Během příjemně strávených nocí se dozvěděl, že jde o dědičku nepřátelského kmene. Dle tradice nepřátelského kmene se dědička nesmí zapojovat do bojů, ani se vzdalovat z území. Přes obrovský risk ani jednomu z nich nedělalo problém možné riziko.

Riziko přišlo o několik let později. Tou dobou už o jejich vztahu vědělo několik lidí, ale zdálo se, že sestry Delii i sestra Areona udrží jazyky za zuby. Neudržely. Se džbánem se chodilo příliš dlouho a je jen zázrakem, že se ucho utrhlo až nyní. Vztah dospěl do chvíle, kdy bylo nemožné dál tajit, že z lásky dvou vlků za několik měsíců vzejde pár chlupatých dárečků. Poprvé za desítky let se náčelníci kmenů sešli v míru, aby rozhodli, jak se situací naloží. Nenávist náčelníků odmítala připustit spojení dvou nepřátelských kmenů a to dospělo k jedinému verdiktu - vyhnanství. Areon a Delia byli ze svých kmenů nelítostně vyloučeni po pohrůžkou smrti v případě, že se i jen přiblíží k hranicím jednoho z kmenů.

Spolu s Deliou začali žít potulným životem. Lesy byly ostatně dost velké na to, aby si našli své místo. Ačkoli Delia nikdy nebyla vychovávána v umění lovu, či sebeobrany, vždy zvládal zajistit vše potřebné a jeho schopnost uživit rodinu se nezměnila ani ve chvíli, kdy mu Delia dala další tři malé hladové krky. Jako správný taťka měl ze tří synků radost, třebaže jeho konstituci podědil jen jeden z nich. Během deseti let chlapce naučil všemu, co ho naučil jeho vlastní otec. Učil je stopovat, lovit, bojovat a jak se postarat sami o sebe. I když jen dva z nich pochytili matčinu inteligenci, ani jeden z nich neměl problém se rychle naučit vše, co taťka vyučoval.

Křik, pláč a oheň. To je to poslední, co si pamatuje poté, co skupina lidských lovců narazila na jejich malý tábor. Sám byl zrovna se svými štěňaty na lovu, když slyšel Deliu volat o pomoc. Pozdě. Snažil se pospíchat za svojí milovanou co nejrychleji to dokázal. Příliš pozdě. Delia se snažila bránit, ale byla příliš slabá na to, aby byla lidem k užitku - viděl pouze jednoho z lovců stát nad jejím tělem s krvavým mečem v rukou. Zaslepený vztekem vyrazil vstříc muži, kterého přetrhl vedví. To ale dalo lovcům šanci odříznout ho od štěňat. Zatímco muži svazovali drobná štěňata, Areon byl omámen velice známou látkou. Omamný dým unikající z rozbité lahve byl ovšem příliš slabý na to, aby ho uspal. Napůl omámený dokázal rozervat na kusy další dva členy lovecké výpravy, kteří se ho pokoušeli zdržet. Omamný dým si brzy vybral svou daň. Povozu, který odvedl jeho svázaná vlčata už nestačil...

Předehra/Současnost: Necelý měsíc pátrá po městech a vesnicích. Pročesal lesy až ke kořenům, ale ani v nich není ani stopy. Jeho cesta pomalu ale jistě směřuje k největšímu lidskému městu, Dyrnechu, které uneslo většinu jeho rasy. Pokud jeho štěňata nebyla nikde v okolí, musí být právě tam.
Nenapadá ho způsob, jakým z města odejde a vyjde živý, ale upřímně o něm ani v nejmenším nepřemýšlí. Jediné co má před očima jsou vyděšené čumáčky jeho dětí, které viděl odvážet tou odpornou lidskou cháskou. Se zrakem zabořeným v zemi neúnavně pokračuje po hlavní cestě směrem k Dyrnechu. Co teď jenom můžou klukům dělat? Dali jim obojky tak, jako jeho tetám a strýčkům, když byl sám štěně? Pamatuje si, že sestra mu vždy radila myslet na jídlo, když se nachází v situaci, kdy nemůže něco dostat z hlavy. Bohužel v této situaci mu ani myšlenka na jídlo ne a ne vyhnat z hlavy všechny možné scénáře, ve kterých se mohou jeho štěňata nacházet. I když... že by přeci jen? Myšlení na jídlo se zdá být snazším, když v dálce uslyší kola vyprovázená odporným lidským smradem. Na obzoru se brzy objeví kočár poháněný magií. Nebo... přinejmenším slyšel, že ta věc tak funguje.
"Z cesty, obludo!" Vykoukne z okna kočáru obtloustlý muž poté, co se kočár zastaví, když narazí na dvoumetrového vlka uprostřed cesty. "Nemáme čas tu stát kvůli lesní zvěři!"
Gwyllt se mírně přikrčí a třebaže nemluví, srst na krku se mu varovně naježí. Ano, myšlenky na jídlo jsou teď mnohem snazší. Rázně vykročí k muži, který si dovolil zvýšit na něj hlas. Obří tlapou obtloustlého dědečka popadne za trup a skrz okénko kočáru jej vytáhne ven. Tlouštík sebou zmítá a vrtí, no vše bezcílně. Vysvobodí ho až když otevře své tučné rty a vypustí z úst krátký proud ohně, který vlku spálí předloktí a donutí jej muže pustit. Tlouštík sbírající se ze země pískne směrem ke kočáru, ze kterého vyleze další muž. Tentokrát mladý, vysoký a útlý jako gotická věž.
Nenávidí oheň. Pohled na oheň ho donutil varovně zařvat, no bojácně ustoupit o pár kroků vzad. Muži se na sebe spiklenecky ušklíbnou, načež natáhnou dlaně, ve kterých se utvoří ohnivé koule. Existuje-li bůh škodolibosti, musel v tuto chvíli stát na jejich straně. V momentě, kdy plánovali koule vrhnout a zahnat gwyllta plameny zhasly s tichým puf.
Areon vypadá podobně zmateně, jako muži snažící se máchat rukama jako tonoucí se nebožák ve snaze zažehnout své ruce, no marně. To vlka donutí ke spokojenému úsměvu. "Hlavně teď neutíkejte. Když se lidem něco nepovede, tak mi vždycky utíkaj a mě se nechce běhat!" Zamručí s otrávením v hlase, když dvěma kroky sníží vzdálenost mezi nimi. Muži samo sebou plánovali úprk, ale než je nohy daly do pohybu, dvoumetrový gwyllt už každého z nich drží v jedné ruce. Bez sebemenšího zdržování utiší jejich křik jednorázovým ukousnutím obou hlav. Zatímco těla upustí k zemi, lebky zakřupají mezi zuby a zmiznou za hlasitým polknutím. Nos však prozrazuje, že to není konec.
"Nevíš, proč jim to nešlo? Normálně jim to jde..." Ohne se k okénku kočáru, za kterým stále sedí mladá žena, asi ve svých dvaceti. Ustrašená se pokouší gesty rukou (nejspíše) přivést kočár zpět k životu. Na ženu zírá s nefalšovaným zájmem, očekává odpověď, ale blondýna nemůže spustit oči z jeho zakrvácené tlamy. "Já vás poblby nechápu. Jsem na Vás slušnej, brečíte. Jsem zlej, brečíte. Co mám dělat?" Zamručí evidentně dotčený chováním ženy, když ji vytahuje z kočáru. Otravný ženský křik naštěstí pro jeho citlivý sluch netrvá dlouho.
Pokud chce do lidského města, měl by se jít umýt. Lidé by asi neměli radost, kdyby jim do města přišel takhle špinavý, takže svou cestu nyní nasměroval do lesů, kde tuší malý potůček. Ví, že k pohonu kočárů a ohni vystřelovaném z ruky se používá magie. Proč jim ale nic nefungovalo? Znamená to něco?

Magické schopnosti: XXX

Bojové Schopnosti:
- Gorfordi: Umění boje beze zbraně, kdy uživatel využívá zejména hrubé síly, drápů a zubů. Drápy a zuby jsou dost pevné na to, aby obyčejné zbraně drtily na kusy a umění tedy spočívá nejen ve zraňování nepřítele, ale zároveň z ničení brnění a zbraní, kterými útočí. Vzhledem k fyzické konstituci podobné tanku jsou sice útoky pomalejší a zdají se být nekoordinované a bestiální, no bojový styl využívá nejen výhod ofenzivy, ale i tvrdosti kůže, přes kterou mají zbraně problémy proniknout. Mimo rvaní drápy a zuby tedy využívá i úderů a chvatů na odražení útoků.

Grycadar: Spíš než o bojový styl se jedná o koncentrování síly a tedy posílení jednotlivých útoků. Dokáže svou váhu přesně koncentrovat do jednoho bodu a tím už tak devastující účinky síly gwyllta povýšit na zcela novou úroveň. Při správném využití dokáže bortit kamenné stěny, či lámat zdravé stromy. Schopnost se dá využít i při běhu, kdy svou váhu využije jako pozitivum.

Zajímavosti:
  • Jeho oči v noci září
  • Podle tlukotu srdce a pachu pozná lež - a když pozná lež, začne mu cukat pravé ucho
  • Jeho srst je hustá a nepropustná, ale zároveň neobvykle hebká a příjemná na dotek
  • Miluje drbání za ušima
  • Zbožňuje mléko a čokoládu napříč tomu, že po nich trpí bolestmi břicha
  • Vyzná se v některých léčivých bylinách
  • Často se budí ze špatných snů
  • Měří přes dva metry a váží téměř 200 kg

Inventář:
  • Zásoba vody
  • Měšec s drobnými
  • Obvazy a léky

Body: 79 ~

Runy: XXX

Zákon bohů: Smrt


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama